• Informační panel
• Daňový kalendář

Odlišná mzda podle regionů porušuje právní předpis, tvrdí expertka na pracovní právo.

Vážení klienti, odlišná odměna za práci v metropoli a v regionech u stejné pozice nemá nejen oporu v zákoně, ale dokonce ho i porušuje.

ČTK to sdělila advokátní kancelář Vilímková Dudák & Partners. Na začátku srpna rozhodl stejně i Nejvyšší soud v Brně, který se v analogickém případě postavil za olomouckého zaměstnance České pošty. Rozsudek dal za pravdu muži, který na pozici řidič pracoval pro Českou poštu v Olomouckém kraji, a to za mzdu 18.080 Kč. Zcela identická pozice, ovšem v Praze, byla odměňována o více než 3 000 Kč štědřeji. Zaměstnanec úspěšně žádal o dorovnání mzdy, které přesáhlo 100.000 korun.

„Rozhodnutí soudu není nijak zvlášť překvapivé. Zdůvodnění v tom smyslu, že vnější sociálněekonomické podmínky nejsou kritériem pro určení výše mzdy, se objevuje v odborných stanoviscích a komentářích už poměrně dlouho, a dokonce v minulosti v obdobném případě padla i pokuta ze strany inspektorátu práce,“ konstatovala Klára Valentová z kanceláře Vilímková Dudák & Partners. Výčet kritérií pro stanovení mzdy uvádí zákoník práce, a je podle ní považovaný za taxativní (úplný). Nelze je tak rozšiřovat o faktory, které určí zaměstnavatel. „Jestliže by to bylo možné, mohl by zaměstnavatel např. určovat mzdu podle počtu dětí zaměstnance nebo podle toho, zda má nebo nemá zaměstnanec hypotéku na byt,?“ dotázala se.

To, že jde o častý stav, potvrzuje i zběžný pohled na pracovní inzeráty např. obchodních řetězců. Nabízená nástupní mzda u stejných úvazků a identických pozic se běžně liší. Rozdíl je především mezi Prahou a regiony. Zaměstnavatelé většinou argumentují, že v hlavním městě jsou obecně vyšší náklady a logicky je třeba nabídnout vyšší nástupní mzdu.

Takový argument by ale podle ní u soudu asi neuspěl. Pokud by se zaměstnanci rozhodli firmu zažalovat, pravděpodobně by uspěli. Oporou jim může být i rozsudek Nejvyššího soudu, který rozhodl proti České poště, dodala Valentová.

Legální prostor pro to, aby tentýž zaměstnavatel platil více zaměstnanci v Praze než zaměstnanci v Olomouci však podle šéfa legislativního odboru Hospodářské komory Ladislava Minčiče přeci jen existuje. Jestliže třeba zaměstnavatel soustavně nabízí svůj produkt na jednom místě (například restauratér jídlo podávané v pražské provozovně své sítě) za vyšší cenu než obdobný výrobek na jiném místě (třeba jídlo připravované podle téhož receptu a podávané v olomoucké provozovně), je oprávněn kuchaři v Praze vyplácet vyšší mzdu, neboť hodnota práce kuchaře měřená cenou připraveného jídla je zde vyšší. Horší je situace firem, které musí kvůli státní regulaci cen nebo kvůli korporátnímu modelu podnikání držet všude stejné ceny. Ale i tyto firmy mohou podle Minčiče diferencovat peníze vyplácené svým zaměstnancům. Stačí, aby firma pražskému zaměstnanci vedle mzdy (stejné jako v Olomouci) přiznala navíc benefit v podobě příspěvku na bydlení, který odrazí skutečnost, že zaměstnanec bydlící v Praze má vyšší náklady spojené s bydlením než zaměstnanec v Olomouci, poznamenal.

V Praze dne 28. srpna 2020

Mgr. Petr Jezdinský, právník s (využitím webů České tiskové kanceláře a Advokátního deníku)

Informační panel