• Informační panel
• Daňový kalendář

Úřady práce mají posuzovat opožděné oznámení neschopenky v souladu s verdiktem Nejvyššího správního soudu.

Vážení čtenáři, za opožděné oznámení nemoci již možná úřad práce (dále jen „ÚP“) nebude uchazeče o zaměstnání automaticky sankčně vyřazovat z evidence.

I ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová souhlasí, že je nutné u každého případu posuzovat míru závažnosti porušení zákonných povinností a zvažovat, jestli je potrestání v podobě vyřazení z evidence přiměřené.

Podle zákona má uchazeč o zaměstnání povinnost oznámit pracovní neschopnost ÚP ještě ten samý den, kdy mu lékař vystavil neschopenku. Jakékoli opoždění považuje úřad práce za porušení povinnosti a uchazeče o zaměstnání sankčně vyřadí z evidence. „Sankcionovaný“ tím přichází o podporu v nezaměstnanosti, o zdravotní pojištění hrazené státem a nemá nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi. Znovu zařazen do evidence může být nejdřív za 3 měsíce. Již bývalá ombudsmanka Alena Šabatová opakovaně upozorňovala ÚP, že by měl vždy zvažovat míru a závažnost porušení povinností a pokaždé porovnávat, zda je přísný trest vyřazení z evidence adekvátní. Takto by měl ÚP postupovat nejen v případě včas neoznámené neschopenky, nýbrž i u porušení jakékoli povinnosti, včetně nedostavení se na úřad ve sjednaném termínu.

Rovněž Nejvyšší správní soud v loňském roce zdůraznil nutnost proporcionality mezi závažností porušení povinností ze strany uchazeče o zaměstnání a důsledky vyřazení z evidence.

Aktuálně se v jednom z případů včas neoznámené neschopenky k tomuto názoru přiklonila i ministryně práce a sociálních věcí a vyřazení z evidence úřadu práce zrušila. Podle zástupkyně ombudsmana Moniky Šimůnkové může jít o signál, že se přístup úřadů práce začne měnit.

„Úřad práce by měl v souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu zvažovat všechny okolnosti případu, tedy důvody opožděného oznámení nemoci, zda jednání uchazeče nenese znaky účelového vyhýbání se zákonným povinnostem, dosavadním chováním uchazeče apod. Musí brát v úvahu i minimální míru porušení povinností a dbát na to, aby sankce byla přiměřená,“ shrnuje zástupkyně ombudsmana.

Za modelový příklad lze podle ní označit případ, který nedávno uzavřela, v němž i ministryně práce a sociálních věcí uznala nepřiměřenost sankčního vyřazení z evidence ÚP: Stěžovatelka byla dne 9. 5. ošetřena u lékaře a podle zákona byla povinna ještě ten den oznámit úřadu práce, že z důvodu nemoci není dočasně schopna plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Oznámila to však úřadu práce až následující den, 10. 5. uvedla, že nemá doma ani telefon ani internet a její aktuální zdravotní stav jí neumožňoval splnit oznamovací povinnost ihned. ÚP tuto skutečnost automaticky považoval za nesplnění zákonné povinnosti bez vážných důvodů a vyřadil ji z evidence.

„Není sporu o tom, že žena udělala chybu. Zároveň se ale aktivně snažila ji napravit. Její jednání neneslo žádné znaky účelového vyhýbání se zákonem stanoveným povinnostem, navíc po celou dobu vedení v evidenci své povinnosti řádně plnila. Sankce, která následovala ze strany úřadu práce, tak byla nepřiměřeně tvrdá. Toto všechno měl úřad práce promítnout do svého posuzování,“ konstatuje zástupkyně ombudsmana a dodává: „Věřím, že rozhodnutí ministryně, která vyřazení ženy z evidence zrušila, je první vlaštovkou a že se přístup úřadu práce k hodnocení podobných případů změní.“

V Praze dne 23. května 2020

Mgr. Petr Jezdinský, právník (s využitím webů Advokátního deníku a Kanceláře veřejného ochránce práv)

Informační panel